Dobová fotografie. Ruské tanky v Praze! |
Dění přímo na východě Ukrajiny sleduje reportér Martin Dorazin. Na několika místech se stále bojuje, prezident Porošenko mluví o stanném právu.
Německá kancléřka Merkelová, která si teď už o ruském prezidentovi Putinovi nedělá žádné iluze, prohlásila, že konflikt na východní Ukrajině nemá vojenské řešení (což má naznačit, že má řešení jen diplomatické). A výkonný výbor ČSSD v době prestižní bezpečnostní konference v Mnichově vydal stanovisko, že je proti našim dodávkám zbraní Ukrajině.
Obě prohlášení jsou kontraproduktivní.
Především, na východě Ukrajiny by nebyl žádný „separatismus“, kdyby jej neorganizovalo a nepodporovalo Rusko. Bez ruské interference na Ukrajině by „separatismus“ zkolaboval rychle. Rusko však nyní dodává „separatistům“ (tedy ruským ozbrojencům) těžkou vojenskou techniku, včetně dokonalých raketových systémů, které Ukrajina nemá a nemůže se tak bránit.
Jak válku Rusům zhnusit
Zvažme dvě otázky: co by se na Ukrajině hypoteticky mohlo stát; a co se na ní realisticky může stát?
Nemá ten konflikt vojenské řešení ani hypoteticky? Každý konflikt má vojenské řešení, otázkou jen je, za jakou cenu; jakou cenu jsme za ně ochotni zaplatit.
Vojenské řešení na Ukrajině by nespočívalo v tom, že by Ukrajinci Rusy porazili (a dovedli své tanky například do Moskvy), nýbrž v tom, že by intervenci na Ukrajině učinili pro Rusko prohibitivní, tedy neúnosně drahou, nákladnou a krvavou.
Jakékoli zbraně by Západ dodal Ukrajině, ty samé může – a mnohem rychleji – dodat i Rusko „separatistům“. Jenže nynější „separatisté“ jsou ruští profesionální vojáci, nikoli odvedenci. Kdyby se však zvedly sázky a boje vyostřily, proti dobře vyzbrojeným Ukrajincům by Putin musel poslat regulérní armádu a umírali by i ruští odvedenci. Čímž by Putin okamžitě ztrácel popularitu u jejich truchlících rodičů a válka by se najednou stala v Rusku nepopulární.
Putin by se pak mohl rozhodnout pro otevřenou ofenzívu a zabrat celou levobřežní Ukrajinu (vše na východ od Dněpru), ba až Kyjev, ale to by znamenalo konec diplomatických vztahů se Západem, totální zmražení vztahů s Ruskem, naprostou ekonomickou blokádu a nejspíš i vstup vojsk některých členských zemí NATO na západní Ukrajinu (aby Putin neměl tendenci obsadit Ukrajinu celou). Na okupovaných územích Ukrajiny by okamžitě vypukla gerilová válka proti ruským okupantům, podporovaná ze zahraničí, která by byla krvavá, a Rusové by měli další oběti. Následně by páchali brutality na ukrajinském civilním obyvatelstvu a ztratili tak sympatie iu mnohých svých dosavadních podporovatelů v Evropě.
Ten scénář by nemusel být přímo Afghánistán 1979 až 1988, ale pouze sovětsko-finská takzvaná zimní válka 1939/40. Pro Rusko by to bylo „nevítězství“. Jinými slovy, válka by byla pro ně prohibitivní, ruští oligarchové by si kladli otázku, zda jim to vše za to stojí; proč by nemohli bohatnout jako předtím, a tudíž se Putina zbavit jako břemene. A Putin by to vše věděl.
Cenou za tento scénář by ale byla zničená Ukrajina. Nezrealizuje se z toho prostého důvodu, že k němu ani v Evropě, ani u amerického prezidenta není vůle. Pojďme k tomu, co je realisticky možné. Především, je hrubou, hloupou a diplomaticky stupidní chybou předem říkat, že Ukrajině žádné zbraně nedodáme. Pak se Putin ujistí, že západní státníci jsou slaboši, jak si to o nich myslí, a bude vědět, že si na Ukrajině může dělat, co chce. A bude.
Naopak, i kdybychom byli odhodláni na válečný scénář nejít, je správné tvrdit, že je stále ve hře, že jej stále zvažujeme – neboť Ukrajinci ochotni bojovat za svou zemi stále jsou, jen nemají ty prostředky. Jinými slovy, je nutné tvrdit, že pokud Putin nepřestane dodávat zbraně „separatistům“, eskalace bojů se dostane na vyšší úroveň – a tudíž je i v jeho zájmu, aby se tady a teď dohodl na definitivním míru a ukončení bojů.
Proto je tak správné a žádoucí, že republikáni v americkém Kongresu – a už i rostoucí počet demokratů – prosazuje přijetí zákona o dodání těžké a efektivní zbrojní techniky Ukrajině, pokud mír a kompromis nebude nalezen rychle. Proto dokonce i Obama, jenž Ukrajině zbraně dodávat nechce (neboť ho Ukrajina vůbec nezajímá), pod tlakem Kongresu říká, že dodávky zbraní jsou stále ve hře, pokud k míru a dohodě na Ukrajině nedojde.
„Kágébák“, který rozumí síle
Našim zájmem je samostatná, svobodná a demokratická Ukrajina v alespoň větší části jejího území. Pokud na východě nebude mít plnou kontrolu, ale boje ustanou a „separatisté“ se nebudou dál šířit na západ, jakkoli je to řešení nedokonalé, lze s tím žít. Ukrajina potřebuje dostat čas. Podstatný je mír a místo rozšiřování zóny „separatistů“ na západ její zapouzdření.
K tomu je ale nutné přesvědčit Putina, exkolonela KGB, který rozumí jen síle, že je to i v jeho zájmu. A to lze jedině tak, že si uvědomí, že ta situace pro něj může být mnohem horší, než je dnes.
Jinými slovy, musí být přesvědčen, že pokud mír neuzavře teď, Ukrajina těžké a efektivní zbraně dostane. Napadaný má právo se bránit, pokud se bránit ochoten je. Ukrajinci jsou.
LN, 12.2.2015
Autor je ředitel Občanského institutu