Werich vzpomínky z Ameriky. Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší......

Jan Werich

HLEDÁNÍ...

Našla jsem jedno psaní od dědy, kde píše: Všichni hledáme štěstí, ale nevšímáme si toho co máme kolem sebe. Jsou to někdy malá štěstíčka, někdy zanedbatelná, ale jsou naše a nikdo nám je nemůže vzít. Hledáme něco co vlastně je kolem nás a taky v nás. Marcel Proust napsal na začátku 20 století román À la recherche du temps perdu - Hledání ztraceného času. Kde hledáme priority, taky sebe a hledáme taky odpovědi. Člověk od narození vnímavý, který by neměl žádnou fantazii, by přesto mohl napsat obdivuhodné romány. Utrpení, které by mu způsobili druzí, jeho úsilí, aby se před ním zaštítil, konflikty, do nichž by ho vhánělo toto utrpení a ta krutá osoba, s níž je konfrontován, tohle všechno, interpretováno inteligencí, by se mohlo stát látkou knihy, která by byla nejenom zrovna tak krásná, jako kdyby mohla být výtvorem fantazie, jako kdyby byla vymyšlená, ale která by byla zrovna tak cizí i tomu, o čem by autor snil, když by byl ponechán sám sobě a zůstával by šťasten, podobně překvapivá pro něho samotného a podobně nepředvídaná jako náhodný rozmar fantazie.

Děda proto říkal - On totiž každej den je dobrej den, protože ona podstata světa je v tomdletom světě, on člověk má bejt tím, co je, a ne se drápat po tom - bejt ňákým svým vysněným symbolem. Proto i naše štěstí se odvine od jeho uvědomění si. Štěstí je kolem nás, jen si je musíme všimnout. Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne. 

Děda štěstí nehledal, to štěstí bylo v něm. A rozdával jej všem. Měl jej tolik, že lidi kolem, byli šťastní, smáli se, on si dělal legraci z nich a lidi z něj... Ano připouštím, že někdo srandu nepochopil, protože na tomhle světě nejsou jen chytří lidé, ale i blbci a těch je podstatně víc a těm štěstí opravdu nechybí. Jejich štěstí je vlastně v jejich blbosti. Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší......

Angelina Janete Werich